Přírodní lepidla se dělí na dva druhy. Rostlinného a živočišného původu. Rostlinná lepidla pro nás nemají příliš veliký význam, proto se jim věnovat nebudeme. Gramatické otázce zda klíh nebo klih se také věnovat nehodlám.

Nejpoužívanější klihy jsou kostní, kožní a zaječí (králičí). Již samotný název napovídá, z čeho jsou tato lepidla vyrobena. Jedná se o kosti a kůže jatečních zvířat.

Jejich lepivost a soudružnost (adheze a koheze) se určuje podle pevnosti gelu - Bloom/g (min). To však nic moc běžnému uživateli neřekne, popíšeme si je raději z praktického hlediska:

Kostní- má slušnou lepivost, nicméně nevýhodou je, že je vcelku křehký. Není tak vhodný pro namáhané spoje, kde je kladen důraz na pružnost spoje. Na druhou stranu je velmi dobře brousitelný a snadno se očišťuje.

Kožní- kombinuje vlastnosti kostního a kožního klihu. Má dobrou lepivost a je pružnější než kostní klih.

Zaječí- má vynikající lepivost a je velmi pružný. Ovšem hůře se odstraňuje. Pro namáhané a trvanlivé spoje.

Naši kompletní nabídku klihů a lepidel naleznete ZDE.

Klih se vyrábí ve třech provedeních. V krupici, perličkách a v tabulkách.

Doba bobtnání:

Krupice: do 1 hodiny

Perličky 2-3 hodiny

Tabulky: 24 hodin

Provedení často určuje jeho cenu a životnost. Pro běžné použití je vhodný nejvíce krupice a perličky.

Nyní si popíšeme práci s klihem.

1. Vybereme vhodný klih pro danou operaci.

2. Například do sklenice od přesnídávky (čisté) nasypeme tolik klihu, který spotřebujeme do 24 hodin a zalejeme studenou vodou. Klíh by měl být zcela pod vodou. Pravidelně klíh mícháme, hlavně ze začátku, jinak by se nám slepil v celistvou hmotu a bobtnání by se tak značně protáhlo. Pokud klíh vodu „vypil“ a ještě není zcela nabobtnaný, trochu vody přidáme. Dobře nabobtnaný klíh poznáme tak, že celá perlička zgelovatí (zesvětlá) - nesmí být uprostřed tmavší „očko“ - tedy suchý klih.

Pokud bychom zkoušeli zahřívat zcela nenabobtnaný klih, suché jádro by se nerozpustilo a v zahřátém klihu by nám plavaly tvrdé kousky klihu, které pokud by se dostaly do lepené části, nevytlačily by se ze spoje.

3. Klíh ohříváme v klihokotlíku ve vodní lázni. Je to v podstatě takový kastrol s dvojím dnem, ze kterého vede kabel. Mezi nádobami je topná spirála a kotlík je vybaven termostatem s regulací. Teplota klihu by neměla překročit 80°C, jinak klih ztratí lepivost.

Klihokotlík jako takový je dosti drahý, lze jej nahradit obyčejným hrncem s vodou, do kterého vložíme menší hrnec pro klih. Potřebujeme však teploměr a teplota se musí ručně hlídat mezi 60 - 80°C. Což je velmi náročné a značně nepraktické.

Velmi dobře pro občasné použití může posloužit dětský ohříváček a sterilizátor na láhve. Pozor! Nestačí jen ohříváček, ten nám klíh dostatečně nenatopí. Je potřeba, aby měl funkci sterilizátoru a měl regulaci, ne jen programy. Vhodný ohříváček našel pán JP. O jeho tip se s Vámi podělím. Jedná se o produkt BEURER BY 52. Má digitální regulaci a hřeje 35°C - 85°C. Moc klihu v něm neohřejete, ale na běžné práce to stačí.

4. Pro práci s klihem používáme pouze dobře vypraný a čistý štětec. Do klihu nesaháme rukou, ani ničím jiným, čím bychom jej mohli kontaminovat. Pokud totiž práci nestihneme, či nám nějaký klíh zbyde a rádi bychom jej použili později, dá se znovu zahřát. Pokud pracujeme s čistým nářadím s dobrou hygienou, klíh vydrží i týden. Pokud se do něj však dostane špína, zplesniví. Takový klih již nemůžeme použít. Pokud dokončíme práce a chceme nezdělaný klih ještě použít, nesmíme v něm nechat štětec!

5. Klíh by neměl být ani moc hustý, ani moc řídký. Když bude moc hustý, nevytlačí se ze spoje a spoj tak bude křehký. Pokud bude moc řídký, moc ho po uschnutí nezbyde. Kde není lepidlo, tam to nelepí.

6. Při práci s klihem pracujeme v dobře vytopené místnosti a velmi rychle. Jakmile začne klíh stydnout, postupně „zamrzne“ a už se nevytlačuje. Zgelovatí a snižuje se mu lepivost. Lepené plochy, pokud je to možné, se dají i nahřívat. Např. horkovzdušnou pistolí. To prodlouží čas pro práci.

7. Plochy by měly být hladké, čisté a zbavené prachu. Dříve se plochy naškrabávaly, aby se vyrobilo více místa pro klíh. Mělo se za to, že když se povrch zdrsní a klihu bude ve spoji více, bude spoj lépe držet. To už se prosím nedělá. Dnes se vyrábějí již kvalitní klihy a platí u nich stejné pravidlo jako u ostatních lepidel - „Pokud možno co nejméně lepidla“.

8. Po slepení vyčistíme přebytečný vytlačený klíh houbičkou, hadrem nebo štětcem s teplou vodou. Je to potřeba udělat ihned, po vyschnutí klihu (tedy vytvrdnutí) již musíme klih odstraňovat broušením, což je pracné a zbytečné.

9. Štětec použitý pro lepení ihned po práci dobře vymyjeme teplou vodou. Pokud bychom zapomněli a štětec ztvrdnul, musíme jej nechat ve sklenici s vodou, klíh opět nabobtná a pak se dá ze štětce opět vymýt.

TIP:

V případě, že budete chtít rozebrat spoj lepený klihem, vstříkněte do spoje vysokoprocentní líh a nechte jej chvíli působit. Líh rozruší pevnost klihu a ten zgelovatí. Spoj se tak dá bez poškození rozebrat. Vhodný vysokoprocentní líh naleznete ZDE.